close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nakonec bude všechno v pořádku. Dokud to není v pořádku, není to konec.

Psaný úryvek: Faunův labyrint

4. září 2011 v 21:09 | Accuracy |  Filmy
Faunův labyrint
Ofelie utíkala mezi kamennými zdmi labyrintu. Zoufale hledala cestu, kudy se dostane k faunovi. Doufala, že jí pomůže. Že pomůže jejímu bratříčkovi.
Cítila za krkem dech jejího otčíma. Věděla, že je zkušený voják s dobrou orientací, nebude trvat dlouho a dožene ji. Musí pospíšit.
Tiskla novorozeně k hrudi. Neplakalo, díky bohu.
Doběhla do slepé uličky. V očích se jí zračil strach. Rozhléda se. To přece není možné! Zabloudila? Kde odbočila špatně?
To je zlé, moc zlé. Každou chvíli ji může dohonit její otčím a ten nebude mít slitování. Tady šlo o život.
Cítila, jak panika získává moc nad její myslí. Prudce dýchala. Děsila se stínů, horečnatě přemýšlela, kudy vede cesta do srdce labyrintu. To je její cíl. Nevěděla, jak by jí faun mohl pomoci, proti kulce byl stejně bezmocný jako ona. Ale dál její plán nesahal.
Než ji úplně zachvátila panika, zeď se začala chvět a pomalu se rozestoupila. Ofelie proběhla úzkou uličkou a zahlédla známé kameny. Dokázala to.
Cesta za ní se opět uzavřela, labyrint ji chránil před nebezpečím. Otčím se k ní nedostane, dokud nenajde správnou cestu. A on ji najde. Chvíli bude bezradný, ale jeho dovednosti a zkušenosti jej dovedou až k ní.
"Pozpěšte si, výsosti," vytrhl ji ze zamyšlení známý hlas. Faun. Naděje.
Stál na druhé strany studny. Mával rukou, aby přišla blíž.
"Honem mi ho podejte," pobízel ji. Ofelie důvěřivě učinila těch pár kroků, aby mu stála tváří v tvář.
"Měsíc v úplňku už je vysoko na obloze, tak můžeme otevřít bránu," pokračoval faun. Jeho hlas zněl stále přátelsky, téměř konejšivě. Přistoupil k Ofelii jako už tolikrát. Jeho gestikulace jí přišla známá a bezpečná. Přesto se jí v očích objevil strach, když poznala, co faun drží v ruce.
Přitiskla si chlapce blíž k srdci. Na další běh labyrintem si nepřipadala dost silná a faun tu zná určitě každé zákoutí, neschová se.
Ale faun jí přece tolik pomohl. Slíbil jí šťastný život s rodiči. Musí mu věřit.
"Co to držíš v ruce?" zeptala se. Strach se jí z hlasu nepodařilo potlačit.
Faun sklopil hlavu. Vypadalo to, že si přál, aby tuhle otázku nepoložila.
Ofelie překvapeně sledovala, jak se founovy dlouhé prsty obemkly kolem zlaté dýky.
Moc nemyslela, ale pochopila jediné. Za každou cenu musí ochránit bratříčka.
Faun mluvil dál, ale ona se už rozhodla. Nechce království, sliby, peníze. Chce štěstí. Jak by mohla být šťastná, kdyby musela obětovat bratříčka.
Zavrtěla hlavou.
Faun se přestal tvářit přívětivě. Zavčel a rozkřikl se.
Bála se. Moc.
Jak z tohoto ven?
 


Anketa

Máš psa?

Ano.
Ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama