close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nakonec bude všechno v pořádku. Dokud to není v pořádku, není to konec.

Recenze: Faunův labyrint

2. září 2011 v 2:25 | Accuracy |  Filmy
Faunův labyrint
Tento film je plný rozporů. Už jeho žánrové zařazení je oříšek. Na csfd.cz se uvádí jako Mysteriózní / Drama / Fantasy / Horor, což není tak úplně vhodné, protože nikdo neví, co že to vlastně je za žánr.
Na začátek bude muset stačit jen tento prostý fakt: Není to pohádka. To opravdu ne.
Samotný název i oficiální text distributora sice tak trochu svádí k představám o malé holčičce, která překoná veškerá nebezpečenství a nakonec se stane královnou podobně jako třeba Sněhurka (přičemž trpaslíky zaměníme za fauna a zlou královnu za... vlastně taky za fauna), ale nenechte se zmást. Film nabízí drsné scény mučení, hlavní hrdinka dostane neromantický polibek od obrovského žabáka (ne, nepromění se v prince, ale v něco mnohem ošklivějšího), uvidíme amputaci končetiny bez umrtvení, sadu dětských botiček (návštěvníci Osvětimi si určitě vybaví podobnou nechutnou "sbírku") a z postav, které se ve filmu ukáží tolikrát, že si je zapamatujete, přežijí jen tři, z nichž jedna je ještě v plenkách (fauna nepočítám, dodnes nevím, jestli skutečně existuje, nebo je výplodem choré mysli dívenky Ofelie).
Děj se odehrává ve dvou liniích, z nichž jednu můžeme v rámci možností považovat za reálnou, ta druhá už ale patří ryze do světa fantasie. Toto prolínání nám zprostředkovává právě Ofélie, dvanáctiletá dcera chudé ženy a krejčího a nevlastní dcera extremistického důstojníka s prořízlou pusou (a to opravdu, i když zpočátku si toho možná nevšimnete), nebo také princezna Moana, záleží na úhlu pohledu a na dějové linii. Která z nich je důležitější, čert ví.
V zásadě jde o jednoduchý princip uplatňovaný i v pohádkách: Prostá dívčina z chudých poměrů musí splnit tři úkoly (z kterých se později vyklubou čtyři) v časově omezeném období s pomocí několika bezvýznamných asistentů a zajímavých artefaktů. Za odměnu se pak stane princeznou v jakési neexistující říši. Toliko k příběhu.
Co dále stojí za zmínku, jsou samotné úkoly. Zaprvé, Ofélie musí získat klíč ukrytý v hnusné ropuše obřích rozměrů. Vedlejším cílem tohoto úkolu je zachránit starý fíkovník, jehož kořeny ono šeredné stvoření dusí. Při tomto úkolu se Ofelie pěkně umaže, dokáže svoji odvahu, cit pro spravedlnost a bystrost, když pochopí, co že to ty tři kouzelné kameny, kterými musí ropuchu nakrmit, vlastně jsou. Dodejme, že v dnešní době alergických reakcí při styku s různými zvířaty a citlivostí na čistotu by průměrná dívka zřejmě zemřela dříve než při plnění ostatních úkolů.
Druhým úkolem je získat dýku, kterou hlídá magická hladová příšera se špatnou manikúrou v jiném světě. Aby se Ofelii otevřely dveře do tohoto světa hrůzy a královských hostin, musí použít čarovnou křídu od fauna. Ofelie úkol sice splní, prokáže při něm odvahu i obětavost, ale také projeví touhu po něčem, co jí nepatří, a tak poruší zásadní podmínku a probudí monstrum k životu. Ačkoli následky se zdají být fatální, přesto nakonec nic není tak horké, jak se to uvaří.
Když se už zdá, že nic nemůže být horší, faun se znovu zjeví a dá Ofelii poslední šanci, která se stává třetím úkolem. Ofelie musí přinést do labyrintu svého novorozeného bratříčka. Jakkoli se tento úkol jeví být snadný, má v labyrintu strašlivou dohru. Tam se Ofelie rozhodne vzepřít faunovu příkazu a tak nevědomky splní čtvrtý úkol.
Ovšem otec nemluvněte, důstojník s prožízlou pusou (TEĎ už opravdu), se znenadání zapojí do scény. No a to je vlastě konec Ofelie. A začátek princezny Moany.
Ostatně, důstojník a Ofeliin otčím je vcelku zajímavá osoba, dost krutá a přesvědčená o své pravdě, avšak také zásadová, což Ofelii usnadňuje situaci. Je posedlý časem a má sklony k narcismu, ale abychom nemluvili jen o záporných vlastnostech, je velice schopný. To ale není něco, co by Ofelie nebo protivníci na frontě zrovna oceňovali.
Faun je z postav vlastně ta nejzajímavější. Nejenom že je rohatý a má divnou gestikulaci, ale často střídá nálady, záhadně mizí, chová se divně a chvílemi přemýšlíte, jestli ho někdo navedl, nebo jestli to myslí vážně. A občas vás napadne, zda-li nemá sklony k pedofilii. Faktem zůstává, že vypadá vcelku neškodně. Ovšem na konci filmu se přesvědčíte, že dokáže i pěkně postrašit.
Labyrint, ačkoli je uveden už v názvu, má funkci vlastně jen spojnice mezi světy; tím reálným a tím fantastickým. Odehrává se zde minimum děje, i když lze říct, že se obecně vzato jedná o klíčové momenty.
Kromě světa fantasie tu máme i reálnější část děje odehrávající se na pozadí druhé světové války. Ukazuje život vojáků na obou stranách, lásku, která kvete i v těchto nehostinných podmínkách, hranice, za které se už člověk nemá sílu dostat, obětavost a nezištnost Mercedes, která se ujme sirotka v nelehké době, lidskost doktora, který pomáhá potřebným, jak Hippokratova přísaha žádá. Efekt tohoto filmu můžeme označit za ryze výchovný, problém je, že dětem se do rukou zřejmě nedostane. A ani by neměl.

Pokud se vám film líbil, mohl by se vám líbit také: Kletba bratří Grimmů
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama