close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nakonec bude všechno v pořádku. Dokud to není v pořádku, není to konec.

Ujetý referát na téma 2. světová válka v literatuře

16. září 2011 v 20:32 | Accuracy |  Vlastní tvorba
Referát Odraz druhé světové války v literatuře

Literatura tohoto období navázala na literaturu meziválečnou.
Můžeme ji rozdělit podle stylu na dokumentární a uměleckou, podle období na první, bezprostřední, vlnu a druhou vlnu, psanou s odstupem, podle zemí, kde knihy vycházely, atd.
Druhá světová válka byla nejdrastičtější válkou v dějinách, které padly za oběť miliony lidí. Přinesla revoluční a ničivější zbraně a ve svém konečném důsledku vyústila v desetiletí trvající studenou válku.
Mnoho autorů, kteří se účastnili této války, své zážitky zachytili ve své tvorbě buď už během války formou deníků a dopisů, bezprostředně po válce nebo s odstupem až několik desetiletí. Lze říct, že literatura s poválečnou tématikou vychází dodnes.
Mezi oblíbená témata poválečné literatury patří koncentrační a jiné (gulagy) tábory, situace a poměry lidí žijících v zázemí i přímo na bojišti, kritika nebo naopak oslava různých státních zřízení (demokracie, diktatura), popisy konkrétních bitev, zážitky jednotlivých vojáků, procesy, odvody vojáků a další. Lze říci, že většinu těchto témat lze zevšeobecnit jako témata protiválečná, nevztahující se jen k této konkrétní válce.
Samostatné postavení mezi nimi zaujímá tzv. literatura atomové bomby, psaná a oblíbená hlavně v Japonsku.

Podle dvou velkých soupeřících bloků můžeme literaturu rozdělit na východní a západní.
Východní literatura se vyznačuje nadnesenou, nadšenou oslavou hrdinství a statečnosti, důkladným a okázalým popisem válečných scén a hromadným vyvražďováním lidí. Byla ovlivněna socialistickým realismem, takže působí optimisticky (kladné vlastnosti hrdinů, šťastné a povzbudivé konce). Díla se často zabývají prostými lidmi, kteří mají odpor ke zrádcům komunismu. Postavy jsou jasně definované: prostí Rusové jsou kladní, bohatí, vlivní a Němci jsou záporní.
Východní literatura se výrazně projevila jen v první vlně.
Michail Šolochov: Účastnil se 2. světové války jako válečný dopisovatel deníku Pravda, mimo této války byl ovlivněn i občanskou válkou a Velkou říjnovou revolucí.
Povídky: Donské povídky, Azurová step.
Epopej: Tichý Don.
Román: Rozrušená země, Škola nenávisti, Bojovali za vlast, Osud člověka (dílo věnoval Jevgenii Levické, člence Komunistické strany Sovětského svazu).
Rukopisy: Vjošenky (shořely během bombardování).
Osud člověka:
Dílo je psáno jako rozhovor autora s bývalým dělníkem, řidičem a vojákem Alexejem Sokolovem. Ten zpočátku popisuje poklidné prostředí domova před válkou a svou rodinu. Jako voják se dostal do německého zajetí a mnohokrát mu hrozila smrt. Po dvou letech v zajetí se mu podaří osvobodit a navíc zajmout nepřátelského majora. Dozví se, že jeho žena a dvě dcery zemřely během bombardování a jeho syna, kapitána, zabil německý ostřelovač v poslední den dobývání Berlína. Snaží se přesto žít dál s chlapcem, který přišel o všechny své příbuzné.
Další autoři: Boris Polevoj (Příběh opravdového člověka), Alexandr Fadějev (Mladá garda), Jurij Bondarev (Hořící sníh), Viktor Někrasov (V stalingradských zákopech)…
K východní literatuře se řadí i literatura česká, která je zpočátku ovlivněna pocitem radosti z osvobození. Vychází mnoho básnických sbírek (Seifert-Přilba hlíny, Hrubín-Chléb s ocelí, Halas-V řadě) a tzv. zásuvková literatura, což jsou díla, která nemohla vyjít během války. V české literatuře se často vyskytuje téma okupace, okolnosti těsně před válkou a snaha ovlivnit charakter republiky.
Autoři tvořící prózu jsou například Jan Drda (Němá barikáda), Josef Škvorecký (Zbabělci, Tankový prapor) nebo Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky).

Západní literatura se vyznačuje větší plastičností postav, které nejsou tak jednoznačně vyhraněné. Zaměřuje se na jednodušší pohled obyčejných lidí. Nese znaky naturalismu, mívá satirický nebo ironický pohled. Vyjadřuje nespokojenost s dobou a mezilidskými vztahy. Obsahuje méně akce, je psychologičtější; ukazuje realističtěji život vojáků, jejich chyby a selhání.
Častěji se zde vyskytuje dokumentární tvorba.
Deník Anny Frankové: Záznam 25 měsíců skrývání jedné židovské rodiny před nacisty. Nakonec byli udáni a odvezeni do koncentračního tábora, který přežil jen otec.
Deník má tři podoby, autentickou, upravenou a upravenou s cenzurou jejího otce.
Válka mýma očima (americký generál George Patton): Paměti, deník přepracovaný do knižní podoby.
Monology ve vůdcově hlavním stanu (Adolf Hitler): Plány, které chtěl uskutečnit, osudy národům planety, většina Evropanů na území velké jako Lichtenštejnsko.
Erich Maria Remargue: Řadový voják z první světové války, stal se zapřísáhlým antifašistou.
Po smrti své sestry v koncentračním táboře napsal román Jiskra života.
Dílo popisuje život vězňů v pracovním táboře. Hlavními hrdiny jsou lidé, kteří už nejsou schopni pracovat a prakticky už jen dožívají. Ke konci války vzniká v táboře komunistické hnutí a velitel tábora Neubauer se snaží naoko zlepšit životní podmínky. Důležitou součástí knihy jsou propracované myšlenkové pochody a psychologie postav, jak vězňů, tak brutálních dozorců. Na konci knihy osvobození vězni odcházejí domů se strachem, jestli jejich rodiny přežily.
Další autoři: Norman Mailer (Nazí a mrtví), Joseph Heller (Hlava XXII), Robert Merle (Smrt je mým řemeslem), Ginter Grass (Plechový bubínek), William Saroyan (Lidská komedie), W. Styron (Sofiina volba), Patrick Ryan (Jak jsem vyhrál válku), Ernest Hemingway (Komu zvoní hrana) a další.
 


Anketa

Máš psa?

Ano.
Ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama