close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nakonec bude všechno v pořádku. Dokud to není v pořádku, není to konec.

Psaný úryvek: Prosincoví kluci

4. listopadu 2011 v 18:10 | Accuracy |  Filmy

Tak takový je konec prázdnin. Prázdnin plných dobrodružství, lásky, oddanosti, nezištnosti a těžkých rozhodování. Zbývalo poslední, rozloučení.
Kluci si balili své věci do otlučených kufrů.
"Tak pánové, je to tady," řekl otec Scully a vstoupil do našeho malého ošumtělého pokoje. Všichni jsme věděli, co má na mysli. Všichni jsme byli přesvědčení, že se sem společně podíváme, budeme utíkat písečnými dunami a suchými pláněmi a koupat se v moři. Zkrátka věřili jsme, že tohle není konec.
Pan loďmistr nám dal suvenýr, signální vlajky. Řeknete si, že to není nic moc dar, ale my jsme byli prosincoví kluci, děti z dětského domova. Dary jsme nodostávali často a pokud ano, jednalo se vždy o dárky praktické. Byli jsme nadšení.
Šli jsme se rozloučit s paní kapitánkou. Každý jsme si nesli své kufříky. Už jsme prakticky odjížděli.
Kapitánka seděla na posteli a slabě se usmívala. Loučení je vždycky hořkosladké, ale tohle bylo jiné. Věděli jsme, že ji už nikdy neuvidíme.
Co se stalo s tou silnou ženou? Vzpomněl jsem si, jak nás před několika týdny vítala. Stála pevně jako stožár, zdálo se, že jí nemůže nic otřást, nic ji nemohlo srazit na kolena. Teď tu před námi seděl jen stín té ženy, jakou tehdy byla.
Každého z nás objala, jak jsme k ní po řadě přistupovali, abychom jí poděkovali. Měli jsme ji rádi, konec konců, jak řekl Maps, nebyla to tak špatná ženská. Vlastně byla docela fajn. Na okamžik jsem zalitoval, že tu nezůstanu, abych jí mohl pomoci. Věděl jsem, že kdybych řekl Terese, vzala by si mě. Odpustila by mi moje váhání. Ale já jsem chtěl zůstat se svou rodinou a ne začít někde od píky.
"Běžte už," vybídla nás kapitánka tichým hlasem. Všichni jsme rádi odešli, těšili jsme se domů, který jsme tu nenašli, ale také jsme chtěli opustit tu smutnou beznadějnou náladu. Jediný, kdo se ještě naposledy rozloučil s kapitánkou tichým hlasem, byl Maps.
O pár vteřin později jsme seděli v autě. Čekaly nás poslední okamžiky, kdy jsme mohli vidět moře, tak jsme je využili. Jako na povel jsme obrátili hlavy k temnému obzoru nad nekonečnou planinou vody a zahleděli se na tu blyštivou hladkou masu.
A v ten kouzelný neopakovaelný okamžik jsme zase viděli toho černého koně. A všichni můžeme odpřísáhnout, že kůň zvedl hlavu z vody a v tlamě svíral rybu. Opravdu lovil ryby.
Byl tak elegantní, tak krásný, hrabal kopyty v mělčině. Hřívu měl celou pocákanou a v očích jasný třpyt. Věděli jsme, že nám na rozloučenou odhaluje svoje tajemství.
My jsme odjeli. Ale nic se vlastně nezměnilo. Měli jsme jeden druhého, jako na začátku. Obloha byla stejně jasná, písek stále sem tam prorůstaly trsy tuhých travin. Malé chatky s chatrným plotem stály na pobřeží laguny a skaliska dál objímala ten kousek nedotknuté přírody. Starý rybář marně čekal v křehké loďce na Henryho, krále ryb, stejně jako předtím.
Černý kůň měl stále svoje tajemství. Nikdy jsme ho nevyzradili.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama