close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nakonec bude všechno v pořádku. Dokud to není v pořádku, není to konec.

Filmy podle předlohy

13. března 2012 v 0:00 | Sůva Onůr |  Filmy
Tento text vznikl jako článek o sáze Stmívání. Avšak vzhledem k tomu, že by se jednalo spíše o nošení dříví do lesa, rozhodla jsem se článek upravit a psát primárně o filmech natočených podle předloh.
Uvědomuji si, že každý si už na tyto filmy názor udělal, ať už je viděl nebo ne. Pro někoho jsou to ty jediné pravé filmy, pro dalšího odpad vhodný jen pro týnejdžerky mladší patnácti let. Ale vzhledem k tomu, že píšu především pro sebe a pro radost, a ne pro publikum, dala jsem se do toho.
Pro začátek je nutné říci něco obecně o filmech natáčených dle slavných předloh - ať už knižních, herních či jakýchkoli jiných. Je třeba si uvědomit, že ten, kdo natáčí něco, co už každý víceméně zná, se nachází v nelehké situaci.
Zaprvé nemůže diváka ničím moc překvapit, každý zná závěr, jak to celé dopadne. Kdo se díval na Titanik, věděl, že se loď potopí. Kdo viděl nové zpracování King Konga, zřejmě viděl i předchozí díly.
Na druhou stranu všeobecná známost děje zafunguje stejně dobře jako zvučné jméno v obsazení: Utvoří se skupina lidí, kteří na film zajdou tak jako tak. Kdo by se šel podívat na film o dítěti ve škole magie, kdyby nikdy předtím neslyšel o Harrym Potterovi? Koho by zajímal film o manželích v rozvodovém řízení, kteří si jdou po krku, kdyby neznal Brada Pitta a Angelinu Jolie?
Zadruhé diváci, kteří do kinosálu skutečně přijdou, očekávají vesměs totéž, co nabídla kniha, ale zároveň chtějí něco jiného. Lepšího. Inovativního. Zajímavě pojatého. Trochu jinačího, ale ne o moc. S tímto si poradit zvládne jen na slovo vzatý zkušený oborník nebo výjimečně nadaný jedinec, nejlépe obojí. Jinými slovy, kdo se od předlohy odliší, riskuje nespokojenost a výčitky za nedodržení základních (pro každého je základní něco jiného) pilířů děje. Ovšem jestliže se tvůrci rozhodnou otrocky zkopírovat předlohu a přenést ji na plátno, nepřinesou nic nového, takže diváci jim to dají sežrat tak jako tak. Navíc film, pokud má bavit (a to od něj očekáváme nejčastěji), nesmí být příliš dlouhý. Zkrácení scénáře se nevyhne nikdo, pokud neprodukuje film na motivy třídílného stripu kocoura Garfielda nebo haiku. Zkrátka je třeba najít rovnováhu mezi skalními milovníky předlohy a těmi, co předlohu v životě neviděli.
Zatřetí každý, kdo zná předlohu, o ní má určitou představu. Těžko říci, kdo to má těžší, jestli tvůrci pracující s knižní nebo herní předlohou. Ti s herní předlohou mají snazší vymýšlení okolního prostředí a celkové atmosféry, jednoduše mohou "obšlehnout", co bylo ve hře (ačkoli atmosféra se obšlehává poměrně těžko; ovšem tvůrci zase mají zhruba představu, čeho mají dosáhnout). Také hlavní zápletka se obecně té herní podobá a hlavní hrdina se odvozuje od vzhledu té hranaté postavičky, za kterou hrajete, stačí vzpomenout na Laru Croft a Resident Evil.
Ti knižní se na jednu stranu nemusejí tak omezovat, nemají přesně určeno, jak má co vypadat, na druhou stranu se s tím musejí vypořádat sami a bez návodu. Přitom každý čtenář má o podrobnostech jinou představu a úkolem tvůrců filmu je vytvořit design každé prkotiny (věc, pohyb, výraz, reakci…) tak, aby ladil, aby vypadal lépe, než si kdokoli z fanoušků knihy představoval. To samé platí o hlavních postavách, interiéru, exteriéru, všech efektech a, kde narazí nejčastěji, akčních scénách.
Napsat, že Jožin spadl, lze snadno, ale předvést to můžeme v tisíci možných verzích. Tvůrce je postaven před poměrně těžký úkol. Proč spadl? Zakopl? Nedával pozor na cestu? Někdo ho shodil? Byl Jožin doma, venku, ve škole? Nadával? Umazal se? Co měl na sobě? Nesl něco? Šel nebo běžel, než spadl? A jak to zahrát? Zkuste na povel spadnout tak, aby vypadalo věrohodně, že pád nečekáte. A tvůrci filmu pracují s mnohem propracovanějším a složitějším námětem, než je prosté Jožin spadl.
Z knižní předlohy, ať je napsaná sebelíp, se toho prostě moc nedozvíte. Vždy si musíte něco domyslet. Komplikací u filmů podle starých knih (Jana Eyerová, Pýcha a předsudek) můžou být různé historické nepřesnosti v údajích, které diváci mohou běžně znát (časté zejména u zahraničních filmů, kde se dějepis vyučuje jen na prvním stupni a obecná povědomost o historii je malá; tvůrci buď sami netuší, že natočili historickou nemožnost, nebo spoléhají, že si diváci nevšimnou či to nepoznají, v ČR ale běžně každý, kdo se dočkal devítky ve zdraví, má zhruba představu, jak vypadá gotický či renesanční sloh; to však zase nejsou omyly tak závažné, aby si film neužil-koneckonců je to film, ne dokument), nepochopení psychologie postav (zvláště u těch, kdo knihu nečetl, znalcům předlohy je většinou chování postav vysvětleno v úvahových pasážích knihy; ostatně dnešnímu čtenáři i divákovi může být tehdejší chápání naprosto cizí) a podobně.
Herní předloha zase většinou nedisponuje dostatečně silným příběhem, aby byl pro film použitelný, tvůrce tedy musí vymyslet děj dostatečně zajímavý, který je ale zcela v souladu s hrou. Musí ladit, mít smysl, zaujmout a být akční (filmy vznikají vesměs na motivy akčních her), to vše a pokud možno ještě něco víc v podmínkách, kdy máte dané prostředí, hlavního hrdinu i celkové vyznění filmu. Nemůžete film na námět Resident Evilu posadit do poklidné vesničky anglického venkova a hlavní postava filmu podle Doomu prostě musí být voják. Je to stejné, jako kdyby film o Laře Croft byl romantickou komedií s žádostí o ruku na konci.
Dalším omezením může být očekávání diváka. Ze skvělé hry či knihy přece nemůže vzniknout špatný film, ne? Ne. Kdo jde do kina s touhle vizí, se často vrátí se stejným pocitem jako někdo, kdo si koupil štěně jezevčíka a doma mu vyrostl ovčák. Zkazit se dá všechno, a když k tomu připočteme přemrštěné očekávání, je nespokojenost diváka téměř stoprocentní.
Samostatnou kapitolou jsou filmy na motivy seriálů. Herci jsou většinou stejní, děj by měl být propracovanější, efekty zajímavější a výkony přesvědčivější. Obecně vzato kdo neočekával nic víc, bývá většinou spokojen. Filmy jsou určeny převážně jen divákům seriálu, proto ani není zvykem uvádět je v kině.
Navíc někteří diváci předlohu nikdy nehráli/nečetli/neviděli, nebo ji znají, ale nelíbila se jim. A film by měl dokázat zaujmout i tuto skupinu, která je často početnější než okruh příznivců předlohy. Těmto divákům musíte podat dostatečné vysvětlení, musíte jim umožnit pochopit, co znalec knihy či hry dávno zná nebo tak nějak intuitivně vycítí. Zároveň nesmíte celý film řešit, proč postava jednala, jak jednala, řekla, co řekla, nebo znechutíte herní či knižní štamgasty. A opět jsme u té rovnováhy, nesmí to být moc, ale ani málo.
Tam, kde se snad nejčastěji diváci dočkají nedostatků, jsou akční scény a jakési nepochopení postav.
Co se týká akčních scén, je to s nimi těžké: hry jimi překypují, ostatně hrát hru znamená prožívat několik hodin trvající akci (alespoň u těch zfilmovaných, neboť se jedná vesměs o střílečky). Naopak kniha může být v podstatě jakéhokoli žánru a akce tam mnoho nebývá - napsat akční scénu je mnohem těžší, než ji ukázat na plátně, proto knihy obecně tíhnou k filmovému žánru drama a ne akce. To vede filmové tvůrce k doplnění těchto scén, což ale nemusí být vždy nejšťastnější volba.
U nepochopení postav se často zarazím nad tím, že některá postava řekne či udělá něco, co bych do ní na základě předlohy neřekla. Knižní (psychologie herních postav je tak malá, že tam se to stát snad ani nemůže) postava je zkrátka jiná než ta filmová.
A konečně hráč či čtenář se může těšit na zfilmování konkrétní situace nebo může mít v oblibě nějakou vedlejší postavu - kterou ale tvůrci můžou považovat za nedůležitou a tak ji vyškrtnout nebo zkrouhnout její působení na minimum.
Mně se to stalo několikrát. Ať nechodíme daleko, v Zatmění je scéna, kde Jacob navštíví Bellu u ní doma a pořeže se nožem. Pak odejde a na scénu nastoupí Edward, který si při pohledu na zakrvácený nůž myslí, že Bella Jacoba bodla. Krásná scéna - a ve filmu vůbec nebyla! V posledním Herrym Potterovi jsem se zase těšila na profesorku Trelawneyovou, jak hází na smrtijedy věštící koule, opět marně. A tak bych mohla pokračovat.
Také není od věci také myslet na zadní kolečka, tedy na pokračování, pokud nějaké bude, nemělo by začínat od nuly, mělo by mít určité zázemí už vybudované. O tom ale zase někdy příště.

Tak co, přesvědčila jsem někoho, že natáčet dle předlohy je cesta vzhůru stejně často jako cesta do pekel? Že není snadné natočit něco, co každý zná, představuje si jinak a od filmu očekává něco stejně dobrého (nebo jinak dobrého - což je totéž), jako byla předloha? A že někteří diváci předlohu vůbec neviděli? Šli byste do toho? Já tedy ne.

A teď k filmům samotným:
Nejprve si projdeme již zmiňované Stmívání, kvůli kterému tento článek vlastně vznikl.
Stmívání (1. díl) je opravdu jen průměrný film, maximálně snad trochu nadprůměrný. Přesto když si uvědomím, s čím vším se museli tvůrci poprat, jsem překvapená, jak dobře výsledek vypadá. Chválit můžu hudbu, některé neotřelé způsoby podání i výběr herců, především Ashley Greene jako Alici a Petera Facinelliho jako Carlislea. Když jsem se na ně podívala, řekla jsem si, že to jsou přesně oni.
Oproti tomu Nový měsíc by snad bylo lepší ani nenatočit. Unylý pohled Belly (proti herečce nic nemám, každý, kdo viděl Úkryt nebo Mluv musí uznat, že hrát opravdu umí, tady jí prostě prázdný výraz diktuje její role), upíří přízrak, polonazí chlapíci a Victoria skákající ze stromu na strom. To vážně z toho vyšel takovýhle paskvil? Snad jen ti vlci ve své zvířecí podobě nezklamali a i Dakota Fanning se mi jako krutá Jane docela zamlouvala, ačkoli jsem si ji představovala naprosto jinak.
Třetí díl, Zatmění, si trochu polepšil. Lze o něm prohlásit vlastně totéž co o Novém měsíci, jen je trochu okořeněn humorem. "Válka" mezi Edwardem a Jacobem je opravdu místy veselá záležitost.
Ani jeden z Rozbřesků jako film v době psaní (29. 10. 2011) článku nebyl divákům přístupný, tak si snad později vzpomenu a text doplním.

Další filmovou sérií, která však zmíněná ještě nebyla, je světoznámý Pán prstenů. Knihy jsem četla až po zhlédnutí všech tří filmů, což je fakt, kterého nepřestanu litovat. Nicméně jsem přesvědčena, že můj prvotní dojem, tedy že pro Aragorna nemohli vybrat nikoho lepšího než Vigga Mortensena (o kterém jsem do té doby - a buďme upřímní, ani od té doby - neslyšela), by byl stejný. Lehce rozpačitá jsem byla jen z Legolase, který sice v podání Orlanda Blooma byl dostatečně sexy, jak by elfové měli být, nicméně nemohla jsem se zbavit dojmu, že herec roli nezvládá a jednoduše neví, jak má hrát. Další herečkou, která mi nějak neseděla, byla Liv Tyler, naproti tomu pro roli Galadriel se nehodil nikdo jiný než Cate Blanchett.
Filmy řadím k těm, u kterých nevěřím, že někdy budou překonány. Myslím tím, že žádný další Pán prstenů, který kdy bude natočen, nedosáhne na tuto kvalitu. Tak složitou látku, jakou jsou knihy Pán prstenů, nikdo nedokáže zpracovat lépe. Oproti Stmívání a Hvězdným válkám je tomuto uměleckému dílu přiřazen status fenoménu zaslouženě.

A dostáváme se k další filmové sérii, kterou v současné době nelze pominout. Harry Potter.
Nejprve trochu obecně: Všechny díly podle mě mají vysokou kvalitu a jsou dostatečně věrné knize. Jsou poutavé, zajímavé a využívají potenciál předlohy.
A teď trochu negativně: Co mi na filmovém zpracování látky opravdu vadilo (byla to jen jedna věc, ale zato mě neskutečně vytáčela), nebylo nedodržování knižní předlohy v dějové úrovni, ale nedodržování vyznění knih. Abych byla konkrétnější: Harry v knize je jiný než Harry ve filmech. Knižní Harry má své chyby, úlety, nedostatky. V pátém díle vříská na Umbridgeovou a na konci se pohádá s Brumbálem, v šestém nevychovaně vstrčí hlavu do Snapeovy myslánky a v sedmém kvůli své neopatrnosti vysloví Voldemortovo jméno a tím na sebe a své blízké přivolá Smrtijedy.
Oproti tomu ten filmový Harry je příliš dokonalý, uvědomělý, vyrovnaný. Neječí na Umbridgeovou a na konci pětky po smrti Siriuse v Brumbálově pracovně ani nehodí židličkou!!! Průměrný chlapec by neměl být chladnokrevně klidný.
V sedmičce sice prokáže dostatek živelnosti, aby se pohádal s Ronem, ovšem onu zmíněnou chybu neudělá a ke smrtijedům se omylem přemístí. V posledním filmu v Bradavicích vleze Snapeovi přímo před čumák a ještě se prozradí, což by neudělal nikdo normální.
Co jsem se tím vším snažila říct: Knihy JKR se snaží nastínit, že i průměrný chybující mladý člověk, který pochybuje a váhá, je schopen velkých činů. Z filmů toto poselství nevyznívá, od začátku Harry vystupuje jako neohrožený Robin Hood, který bohatým bere, chudým dává, ničí zlo, pěstuje mír, lásku a naději a jen tak mimochodem u toho ničí jeden viteál (geniální překlad, kam se poděly horcruxy?) za druhým.
Momenty, kdy tomu bylo naopak a filmová verze předčila knižní, si vybavuji jen dva. Jeden z nich je v Princi dvojí krve, kdy si Harry cucne Felix Felicis. Od toho okamžiku jsem se nepřestala smát až do vyprchání účinků lektvaru. Ne že by film nabídl něco jiného než kniha, ukazuje jen jiný pohled na věc. Báječná odpočinková pasáž mezi dvěma dramatickými úseky.
Druhým a řekla bych význačnějším momentem je závěr Vězně z Azkabanu. Staneme se svědkem cestování v čase, kdy Harry a Hermiona jdou po svých stopách a tato část filmu výborně navazuje na předchozí scény z popravy Klofana a uvěznění Siriuse. Film skvěle využívá celý potenciál cestování časem, navazuje na knihu a posouvá se dál. Vkládá do děje nové prvky, aniž by měl vliv na návaznost následujících scén.
Pokud se týká ostatních dílů, vkládání nebo naopak vynechávání některých pro děj méně podstatných epizod se většinou ukázalo jako nepříliš dobré pro další díly v sérii. Jako příklad můžu uvést začátek sedmého dílu, kdy se z ničeho nic dozvídáme, že Lupin se oženil s Tonksovou, aniž by byl před tím daný jakýkoli náznak, že by spolu chodili.

Samozřejmě jsou další stovky filmů natočených dle předlohy. Ovšem toto je výběr těch nejznámějších z nich. U všech mohu potvrdit, že kniha je lepší než film, nicméně ani film neurazí, pokud se na něj díváte s nadhledem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama