Být milovníkem něčeho tak starého, jako jsou Kriminálky, je už dávno out. Teď (článek psán 29.10.2011, přednastaven stejně jako všechny články na tomto blogu vyjma těch několik prvních) momentálně letí Stmívání, Harry Potter, Dexter, Upíří deníky a Vampýrská akademie (proč tolik upírů? Co tak najednou?).
Vzpomínám si, jak jsem kouzlu Kriminálek propadla. Kriminálka Las Vegas byla první kriminálka, na kterou jsem se dívala se zájmem. Jistě, s mamkou jsem občas sledovala jiné ještě obstarožnější seriály tohoto žánru, když jsem jí pomáhala s žehlením, ale to vesměs bylo vyloženě z nudy.
CSI Las Vegas se mi zalíbilo proto, že po všech těch geniálních vyšetřovatelích, kteří dokáží jen s pomocí intuice, indukce a inteligence vyluštit záhadné zločiny, přišel někdo, kdo skutečně pracoval. Navštěvoval místa činu, laboratoře, zkoumaly se kulky, výstřely, trajektorie, vyslýchali se svědci a podezřelí, pitvali se lidi a to, k čemu tým (opravdu tým! Ne jen jeden génius, maximálně doplněný nějakým troubou) vyšetřovatelů došel, mělo hlavu a patu. Mohla jsem jít s vyšetřovateli, bylo to jiné, než když Colombo už věděl, kdo je vrah, jen já, ten blbý divák u televize, stále ještě neměla tušení.
Jistě, ani CSIčka nejsou dokumenty, jsou to seriály s cílem zaujmout diváka. Odehrává se tu mnoho akce, ale občas přijde ke slovu i romance. A právě slavná GSR, tedy GrissomSaraRomance, se stala předlohou pro tvorbu jedné nadané dívky, která vede blog http://csi-gsr.blog.cz/. Blog už je dávno neaktivní. Ale na tom až tak nezáleží.
Povídky se starším datem tvorby jsou, řekla bych, začátečnické, je na nich poznat, že autorka (dříve si říkala Sara, později přešla na přezdívku Juanita) neměla mnoho zkušeností, nicméně se zápalem psala dál a vypracovala se na opravdu dobrou úroveň. Co dále stojí za zmínku, jsou samotné děje těchto povídek. Ve své hrubé kostře na sebe navazují, ale dají se číst i samostatně, stejně jako jednotlivé díly seriálu dávají smysl, ačkoli jste předchozí díly neviděli. Ale hlavně, a sem patří sto vykřičníků, mají případ. Je tam vrah, někdo umře, ostatní vyšetřují. Není to ubolená prázdná povídka o strastech neopětované lásky. Má to děj. Logiku. Smysl. Návaznost. Zkrátka, je to povídka a ne citový výlev. To je něco, čeho se dočká jen málokterý fandom. A těchto autorů je vážně jen velmi málo.
Jejda, tak tahle holčina mě přiměla k tomu psát moje vlastní povídky a založit si k tomu blog
Tedy ne ona, ale její díla. Ty moje tam sice většinou obsahují hodně obšírný osobní život kriminalistů, ale poslední dobou se o nějaké případy snažím, i když to není jako v seriálu, že ten případ by byl hlavní, já jsem spíš přes psychologii postav. Ale CSI už mě provází nějakých šest let života..