Nikdy jsem netvrdila, že jsem normální. Nikdy jsem netvrdila, že mám běžné záliby. Nikdy jsem netvrdila, že moje koníčky se slučují s lidskou důstojností.
Přiznávám se k něčemu strašnému. Ne, nejdu spáchat sebevraždu, nemám anorexii, nejsem těhotná a nemám pohlavní chorobu. Trpím něčím mnohem závažnějším a navíc na to nejsou léky: Jsem masochista.
Když někdo řekne, že hodně čte, mnoho lidí si představí obrýlené mladíky s uhry a nosem zabořeným v knížkách, jediných kamarádech těchto samotářů. Další si představí inteligentní lidi na úrovni s velkým všeobecným rozhledem a nadáním v každé větě vyjmenovat alespoň tři tituly, které se zabývají danou problematikou. Já čtu opravdu hodně, ale nespadám do těchto kategorií; nemám přátele jen mezi knihami a inteligent už teprv nejsem; nebrouzdám po knihovnách, ale po internetu.
Ano, je to tak. Jsem náruživý čtenář blogů. Nevím, jestli se tím mám chlubit, nebo to raději tajit před známými. Ono číst blogy není až tak zlé, ale číst blogy, které čtu já, je příšerné, to mi věřte.
A tu se dostávám k podstatě věci: Objekty mého zájmu jsou totiž články podřadné kategorie. Ano, miluju Marry Sue. Ano, jsem PWP pozitivní (občas si to přečtu a děsně se u toho směju; mimochodem, o PWP je skvělý článek zde: http://offlajn.blog.cz/1101/pwp-penis-wazne-pulzuje). Už jsem naznačila dost?
Četla jsem kdejakou kravinu. Četla jsem příběhy o těhotných mužích, četla jsem povídky na téma StarGate i Vinnetoua, dokonce i cosi o zpěvácích Kabátů (!!! Věděli jste, že Pepa Vojtek je otcem Vojty Kotka?). Četla jsem povídky na hranici čitelnosti, povídky plné sexu a tělních tekutin, plné nenaplněné lásky a bolu, povídky plné nenaporavitelných Mařen (Marry Sue), povídky plné postav naprosto mimo své původní charaktery, povídky, kde žádný muž nebyl heterosexuál. Opravdu se považuji za otrlého čtenáře, třebaže občas se při čtení chechotám, utírám slzy nebo biju hlavou o nahodilé předměty v dostatečné blízkosti. Narazila jsem na paskvily, při jejichž čtení mi šly oči šejdrem, a mám pocit, že mě to nenapravitelně poznamenalo. Protože mě ty kraviny upřímně baví.
Ale občas je dobré odskačit si od tohoto náročného čtiva vysoké umělecké hodnoty k něčemu odpočinkovému. A právě proto již několik let navštěvuji Zapovězený kabinet.
Mozkomorky jsou dívky podobně poznamenané jako já: Také čtou literaturu převážně nižší úrovně. Navíc však mají dar, jakým nemnoho lidí oplývá. Dokážou ty zázraky umění oglosovat tak, že se u toho chláme každý vyjma autora původního díla. Z něčeho na hranici čitelnosti, o čem při bližším prozkoumání zjistíte jen to, že se jedná o nějaký text (možná náhodně generovaná slova počítačem, kdo ví :D), vytvoří pomocí vtipných komentářů zajímavý článek, ze kterého se lze lecčemu přiučit. Jako příklad uvádím neuvěřitelnou povídku Měsíc v jiném světě aneb kdo neviděl, neuvěří:
Zapovězený kabinet je trochu zmateně uspořádaná stránka, ale stojí za to ji prolézt od začátku do konce. Narazíte na nečekané skvosty perly a poklady toho, co může česká scéna FanFiction nabídnout.