3.) Tvar geoidu
- za účelem zjištění přesných rozměrů zemského elipsoidu bylo v různých částech světa provedeno velké množství geodetických a astronomických měření
- tato měření však dokázala, že Země nemá tvar rotačního elipsoidu, ale že tento tvar je mnohem složitější - nepravidelný a nazvali tento tvar Země jako geoid (řecky gé - Země, oidos - tvar, vzhled)
- Povrch geoidu tvoří plocha, kterou by vytvořila klidná hladina světového oceánu (bez účinku přitažlivosti Měsíce a Slunce) prodloužená i pod pevniny, přičemž by vodní hladina byla všude kolmá k směru těžnice.
- Geoid je fyzikálně definováno jako těleso, kterého povrch tvoří klidná hladinová plocha v každém svém bodě kolmá na směr těžnice procházející nulovým výškovým bodem
- byl zaveden r.1871 na návrh fyzika Listinga
Základní parametry Země: | |
Rovníkový průměr: | 12 756 km |
Vzdálenost pólů: | 12 713 km |
Délka rovníku: | 40 075 km |
Délka poledníkové elipsy: | 40 008 km |
Povrch: | 510 mil km2 |
Objem: | 1 083 miliard km3 |
Hustota | 5,5 g/cm3 |
Hmotnost: | 5,977 · 1024 kg |
Zploštění: | 1 : 298,26 |
Základní pojmy
Zemská osa - myšlená přímka, kolem které zemské těleso rotuje zemské póly - průsečíky zemské osy s povrcheem zemským rovník (aequator) - průsečnice roviny kolmé k zemské osy procházející středem Země s povrchem zemským ekliptika je průsečnice roviny dráhy Země okolo Slunce s hvězdnou sférou |
Astenosféra je část svrchního zemského pláště, v hloubce asi 100 km, zde jsou horniny už pod takovým tlakem a teplotou, že z dlouhodobého hlediska se chová jako plastická látka ( z řeč. Asthenos = slabý)
Litosféra je tvořena zemskou kůrou a nejsvrchnější částí zemského pláště (z řeč. Lithos = kámen)
- je rozlámána na desky, které se pohybují ("kloužou") po astenosféře
- její tloušťka se pohybuje obvykle v rozpětí 70-100 km, extrémní hodnoty představují zhruba 2 km, kterých dosahuje na oceánské kůře, a 150 km, kterých dosahuje pod masívy horstev
- skládá se ze 7 velkých desek a 12 menších desek
- je rozlámána na desky, které se pohybují ("kloužou") po astenosféře
- její tloušťka se pohybuje obvykle v rozpětí 70-100 km, extrémní hodnoty představují zhruba 2 km, kterých dosahuje na oceánské kůře, a 150 km, kterých dosahuje pod masívy horstev
- skládá se ze 7 velkých desek a 12 menších desek