Nakonec bude všechno v pořádku. Dokud to není v pořádku, není to konec.

6. ROZPTYLOVÁNÍ 2/2

18. srpna 2015 v 17:16 | Tajemná cestovatelka |  Stmívání
Slyšela jsem, jak Edward jde chodbou a tichým sametovým hlasem plynule konverzuje v jazyce, o kterém jsem předpokládala, že je to dokonalá portugalština. Jiný, hrubší lidský hlas mu odpovídal ve stejné řeči.
Edward je vedl do pokoje, cestou ukázal do kuchyně. Ti dva Brazilci vedle něj vypadali neuvěřitelně malí a snědí. První byl kulatý muž, druhý hubená žena, oba měli obličeje svraštěné vráskami. Edward na mě ukázal s pyšným úsměvem a já jsem slyšela svoje jméno zamotané do změti neznámých slov. Trochu jsem se začervenal, když jsem pomyslela na chumáče peří v bílém pokoji, který brzy uvidí. Malý muž se na mě zdvořile usmál.
Ale ta drobná žena kávové pleti se neusmála. Zírala na mě ve směsi šoku, obav a hlavně vyděšeného strachu. Než jsem mohla zareagovat, Edward jim pokynul, aby ho následovali do 'kurníku' a bylipryč.
Když se znovu objevil, byl sám. Rychle ke mně přistoupil a ovinul kolem mě paže.
"Co jí je?" zašeptala jsem naléhavě, když jsem si vzpomněla na její zpanikařený výraz.
Nevzrušeně pokrčil rameny. "Kaure je poloviční indiánka z kmene Tikuna. Byla vychovaná k větší pověrčivosti - nebo by se dalo říct k lepšímu porozumění - než ti, kdo žijí v moderním světě. Tuší, kdo jsem, nebo je aspoň dost blízko." Stále nezněl ustaraně. "Tady mají svoje vlastní legendy. Pro ní jsem Libishomen - krev sající démon, který pase výhradně po krásných ženách." Podíval se na mě úkosem.
Jenom po krásných ženách? No, to bylo lichotivé.
"Vypadala vyděšeně," řekla jsem.
"Je vyděšená - ale dělá si starosti hlavně kvůli tobě."
"Kvůli mně?"
"Diví se, proč jsi tady, tak sama." Temně se zasmál a pak se podíval ke stěně s filmy. "No, tak co kdybys nám vybrala něco ke koukání? Ať vypadám jako normální člověk."
"Ano, jsem si jistá, že film ji přesvědčí, že jsi člověk." Zasmála jsem se, objala ho pevně kolem krku a vytáhla se na špičky. Sklonil se, abych ho mohla políbit, a pak zabral pažemi a zvedl mě z podlahy, aby se nemusel sklánět.
"Film vzal čert," zašeptala jsem, zatímco mi rty přejížděl dolů po krku. Zamotala jsem si prsty do jeho bronzových vlasů.
Pak jsem uslyšela hlasité vydechnutí a on mě okamžitě postavil na zem. Kaure stála v hale jako přimrazená, v červených vlasech peří, velký pytel v náruči, na tváři zděšený výraz. Zírala na mě, oči jí lezly z důlků, zatímco já jsem se začervenala a sklopila zrak. Pak se vzpamatovala a zamumlala něco, co i v tom neznámém jazyce jasně znělo jako omluva. Edward se usmál a odpověděl přátelským tónem. Odvrátila se a pokračovala po chodbě.
"Myslela si, co si asi myslím, že si myslí ona, viď?" zašeptala jsem.
Zasmál se mé zamotané větě. "Ano."
"Tady," řekla jsem, natáhla ruku a namátkou vytáhla jeden film. "Pusť to a můžeme předstírat, že se díváme."
Byl to starý muzikál s rozesmátými tvářemi a nadýchanými šaty na obalu.
"To se na líbánky dobře hodí," uznal Edward.
Zatímco se herci na obrazovce protancovávali energetickou úvodní písničkou, hověla jsem si na pohovce, uvelebená Edwardovi v náručí.
"Přestěhujeme se teď zpátky do bílého pokoje?" zeptala jsem se líně.
"Nevím.. už jsem zničil pelest v tom druhém pokoji tak, že nejde opravit - možná, že když omezíme destrukci domu na jednu místnost, Esmé nás ještě někdy pozve."
Široce jsem se usmála. "Takže bude další destrukce?"
Zasmál se, když viděl, jak se tvářím. "Asi bude bezpečnější, když se na tom předem shodneme, než abych čekal, kdy na mě zase zaútočíš."
"Byla by to jenom otázka času," souhlasila jsem nenuceně, ale v žilách se mi rozpumpovala krev strašnou rychlostí.
"Copak, máš něco se srdcem?"
"Ne. Jsem zdravá jako řípa." Odmlčela jsem se. "Nechtěl bys jít na inspekci demoliční zóny?"
"Snad by bylo zdvořilejší počkat, dokud nebudeme sami. Ty si možná nevšimneš, když se nábytek láme na kusy, ale je by to asi vyděsilo."
Po pravdě, na lidi ve vedlejší místnosti už jsem zapomněla. "Jasně. Kruci."
Gustavo a Kaure se tiše pohybovali domem, zatímco já jsem netrpělivě čekala, až skončí, a snažil se věnovat pozornost mastnému konci na obrazovce. Začínala jsem být ospalá - ovšem podle Edwarda jsem prospala polovinu dne -, když mě probral drsný hlas. Edward se posadil, aniž mě pustil z náručí, a odpověděl Gustavovi plynulou portugalštinou.
"Jsou hotovi," oznámil mi Edward.
"To znamená, že už jsme sami?"
"A co napřed oběd?" navrhl.
Kousla jsem se do rtu. To bylo dilema, Hlad už jsem měla pořádný.
S úsměvem mě vzal za ruku a vedl mě do kuchyně. Uměl mé myšlenky uhodnout z výrazu tváře, vůbec mi je nepotřeboval číst z hlavy.
"Začínám se nějak cpát," stěžovala jsem si, když jsem se konečně cítila plná.
"Chceš si jít odpoledne zaplavat s delfíny - spálit kalorie?" zeptal se.
"Možná později. Měla jsem na spalování kalorií jiný plán."
"A jaký?"
"No, ještě nám tu zbylo dost pelestí -"
Ale nedořekla jsem. V tu chvíli mě držel v náručí, jeho rty mi sebraly slova z úst, a už mě unášel nadlidskou rychlostí do modrého pokoje.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama